Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (UTB) 

Univerzita Tomáše Bati je otevřenou a flexibilní vysokou školou, která svůj rozvoj staví na pětici ústředních hodnot: podnikavosti, otevřenosti, užitečnosti, tvořivosti a odpovědnosti. I díky tomu patří k prvním vysokým školám v Česku, které získaly prestižní institucionální akreditace. Na šesti fakultách UTB studuje přes 9000 studentů, z nichž asi 10 % představují studenti zahraniční. Ve výzkumu má UTB významné výsledky zejména v oblasti polymerního inženýrství, aplikované informatiky nebo kreativních oborů.

Univerzita je pravidelně velmi dobře hodnocena v mezinárodním srovnání. Prestižní britská společnost Times Higher Education ji zařadila mezi na pozici 301-350 v žebříčku Young University Rankings (2020). Podle žebříčku, který v roce 2020 zpracovala britská společnost QS World University Rankings, patří naší univerzitě 85. místo mezi univerzitami střední a východní Evropy a Střední Asie. Jednou z priorit zlínské univerzity je přístup k životnímu prostředí. V roce 2020 se poprvé objevila v celosvětovém přehledu World University Rankings – Green Metric. Tento žebříček hodnotí vysoké školy z celého světa na základě toho, jak například hospodaří s odpady či s vodou nebo jak energeticky náročné mají budovy. Také mezi výzkumnými, vzdělávacími i uměleckými projekty akademických pracovníků je několik desítek z nich zaměřeno na problematiku životního prostředí a obnovitelných zdrojů, včetně těch biologických. Bioekonomickým výzkumem a vývojem se zabývají především pracoviště Fakulty technologické a Centra polymerních systémů.

Nám. T. G. Masaryka 5555

706 01  Zlín

www.utb.cz

PROHLÉDNĚTE SI BIOKENOMICKÝ ATLAS NCA

Fakulta technologická

Fakulta technologická je nejstarší a zakládající fakultou Univerzity Tomáše Bati. Její studijní programy, stejně jako vědeckovýzkumné aktivity směřují do oblasti materiálových věd, polymerů, výrobního inženýrství, potravinářství, kosmetiky nebo ochrany životního prostředí. V oblasti polymerního inženýrství, nebo řízení technologických procesů patří ke světové špičce. V současné době se aktivitám souvisejícím s bioekonomikou, obnovitelnými zdroji a biopolymery věnuje několik výzkumných skupin především z Ústavu inženýrství ochrany životního prostředí a Ústavu inženýrství polymerů.

Ústav inženýrství ochrany životního prostředí

Je možné vyřešit problém kontaminace životního prostředí mikroplasty? Tomu se věnuje výzkumná skupina pod vedením prof. Mgr. Marka Koutného, Ph.D., která se zapojila do ojedinělého evropského projektu SEALIVE. Výsledkem projektu budou ukázková řešení některých typických plastových výrobků. Jedná se hlavně o obaly na potraviny, zemědělské fólie nebo přepravky na ryby. U těchto produktů by měl být vyřešen celý životní cyklus od výroby až po recyklaci, likvidaci či biologický rozklad.

„Problém plastového odpadu je komplikovaný, protože plasty jsou zkrátka skvělé a snad až příliš levné. Je proto třeba neustále hledat, zkoušet a vyhodnocovat možné alternativy. Problematice biologicky odbouratelných plastů se na fakultě dlouhodobě věnujeme. Vlastnosti biopolymerů se dají ovlivnit různými aditivy. Musíme ale dávat pozor, aby aditiva neměla negativní vliv na životní prostředí a nebránila přirozenému rozkladu. Proto momentálně hledáme a testujeme použitelnost konkrétních aditiv. Zkoušíme například látky, které se používají u jiných plastů nebo také některé přírodní látky.“

prof. Mgr. Marek Koutný, Ph.D.

Ústav inženýrství polymerů

Věděli jste, že vedlejší produkty při zpracování ryb, které se doposud nevyužívají pro výživu člověka či nenacházejí další možnost hospodárného využití, tvoří až 50 % jejich živé hmotnosti a představují velké množství nevyužitých surovin bohatých zejména na bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny? Vědci z Fakulty technologické UTB ve Zlíně, v čele s profesorem Pavlem Mokrejšem, se v tomto duchu zaměřili na zkoumání potenciálního využití zbytků z kapra obecného, který je nejpopulárnější a nejvíce konzumovanou rybou v České republice. Práce výzkumného týmu se věnuje zpracování odpadních skeletů (kosti, kůže, ploutve a šupiny) kapra obecného na želatiny. Při přeměně kolagenu (živočišné bílkoviny) na želatiny používá netradiční biotechnologickou metodu, která spočívá ve využití běžně dostupného potravinářského proteolytického (trávicího) enzymu. Oproti jiným obdobným studiím je zde inovativním prvkem také zpracování kolagenu vícestupňovou extrakcí, která významných způsobem zvyšuje celkový výtěžek připravených želatin. Tuto výjimečnou technologii má výzkumný tým z UTB ve Zlíně také patentovanou.

„Mnoho závodů na zpracování ryb se recyklačními technologiemi nezabývá, odpadní vody se vypouští do vodního prostředí a pevné látky končí na skládkách a veterinárních asanačních ústavech. V obou případech se jedná o zátěž pro ekosystém a plýtvání surovinami, které obsahují cenné nutriční složky. Želatiny získané naší metodou jsou využitelné v potravinářství, farmacii nebo kosmetice. V průběhu zpracování kapřích skeletů na želatiny vzniká celá řada vedlejších produktů – a i ty je možné následně využít. Tak například pigment, vedlejší produkt vzniklý po odstředění želatinových frakcí, lze uplatnit při výrobě barev a nátěrových hmot. Při odstřeďování želatinových frakcí se oddělí rovněž zbytkový tuk, který lze využít jako výživový doplněk, protože obsahuje omega-3 mastné kyseliny. Zbylý nerozložený podíl je zase možné zužitkovat v zemědělství jako hnojivo bohaté na dusík.“

prof. Ing. Pavel Mokrejš, Ph.D.

želatiny

Centrum polymerních systémů

Centrum polymerních systémů (CPS) je moderní vědecké pracoviště zabývající se výzkumem, vývojem a vzděláváním v oblasti polymerních materiálů a jejich aplikací v praxi. Díky odborným znalostem, špičkovému technickému zázemí a spolupráci napříč obory vyvíjí materiály a technologie pro udržitelný život. Moderní infrastruktura a maximální odbornost CPS umožňují detailní analýzu strukturních, chemických, fyzikálních nebo biologických vlastností materiálů i zpracovatelských možností, ale také spolupráci s průmyslovými podniky v oblasti vývoje a inovací. Těžištěm zájmu centra jsou makromolekulární materiály a technologie zohledňující environmentální a socioekonomické potřeby.

Ekologicky šetrné hydrogely

Jak pomoci udržet vodu v krajině, zvýšit retenční schopnosti půdy a snížit tak negativní dopady sucha na zemědělství? Na tuto problematiku se zaměřili výzkumníci z Centra polymerních systémů zlínské univerzity ve spolupráci s Výzkumným ústavem mlékárenským s.r.o., společností LACRUM Velké Meziříčí s.r.o. a Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Právě hydrogely patří k slibným materiálům, jejichž popularita v zemědělství stále narůstá. Zlepšují kvalitu půdy svou schopností poutat srážkovou či závlahovou vodu a zpřístupňovat ji znovu rostlinám v období sucha. Kromě toho mají vliv na strukturu půdy, podporují mikrobiologickou aktivitu v půdě, zlepšují její kvalitu a stimulují růst rostlin.

Hlavní složkou hydrogelu je kyselá syrovátka, která je v současnosti ekonomicky obtížně využitelná. Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě čerstvých sýrů a tvarohu. Odhaduje se, že téměř 50 % vyprodukované syrovátky je dále nevyužito a vzhledem k obtížné likvidaci představuje zátěž pro životní prostředí.

„Na trhu jsou již dostupné komerční hydrogely, které jsou většinou na bázi ropných produktů, jejichž biorozložitelnost a nezávadnost je diskutabilní. Proto se naše výzkumná skupina zabývá vývojem ekologicky-šetrných hydrogelů, které jsou vyrobeny z čistě přírodních, plně rozložitelných, běžně dostupných a nízkonákladových surovin, které nezatěžují životní prostředí. Jejich využití přinese tedy jak ekologické, tak i ekonomické výhody. Použitím kyselé syrovátky pro výrobu hydrogelů lze minimalizovat vznik odpadu a zároveň lze přispět ke zvýšení dostupnosti živin v půdě pro rostliny, a to díky vysokému obsahu minerálních látek obsažených v syrovátce.“

prof. Ing. Vladimír Sedlařík, Ph.D.

hydrogely